Šumavou na dvou kolech – den plný zatáček a pohody

V sobotu jsme se v pěti sešli na v podstatě už tradičním místě, u čerpací stanice ve Strakonicích abychom vyrazili na společný motovýlet do šumavských kopců. Sraz byl okořeněn dvěma novými přírůstky v naší motorkářské partě. Chain přifrčel na Bávu a vypadal na svém dvanáctistovkovém GéeSu velmi spokojeně. A tajnůstkářský Bajaja konečně vyměnil svoji černou tigří babičku za nového velkého bílého Tigra. Škoda, že nemohl přijet i Pepíno, to by bylo představování přírůstků kompletní. 

Kuba pro nás připravil trasu po vedlejších, krásně zakroucených silničkách, které nabídly přesně to, co máme rádi – minimum provozu, spoustu zatáček a nádherné výhledy do krajiny. Šumava je prostě nádherná, zejména ze sedla motorky :-)

Ráno bylo ještě poměrně chladné, ale s přibývajícími kilometry a sluncem se počasí rychle umoudřilo. Odpoledne už nás provázelo příjemné teplo a ideální podmínky pro to pořádně si jízdu na dvou kolech se silným motorem užít.

Na první zastávce jsme si dopřáli docela brzký oběd u hradu Kašperk. Uvařili nám dobře, dokonce byla i kachnička :-) Po zhruba hodince drandění po šumavských cestách následovala zastávka na horské dřevěnce. Na sluncem zalité louce s krásným výhledem přišlo vhod první kafe. Druhý kafe, zmrzlina a palačinky pak čekaly pod hradem Rabí, kde jsme načerpali síly na závěrečnou část trasy. Naše soukromé plány, co se zbytkem víkendu nás začaly dělit. Někdo odfrčel na Strakonice, další na Březnici a pak dál - Plzeň nebo Tábor, nebo Praha. Za mne to z Prahy do Prahy bylo fakt fajnových 430 km. 

Celý den se nesl ve znamení dobré nálady a svižné jízdy a skvělé atmosféry mezi kamarády. Velké poděkování patří Kubovi za perfektní přípravu a naplánování celé trasy včetně výběru občerstvoven. Takové dny nám připomínají, proč nás motorky tolik baví – nejde jen o kilometry, ale hlavně o společné zážitky.